Jak naučit dítě spát samo?

Je samozřejmostí mnohých českých rodin, že v prvních měsících života mají rodiče dítě ve vlastní ložnici. Je to velmi praktické, zejména v období kojení a tehdy, když je potřeba několikrát za noc vstát k maličkému dítěti, než si získá správné spánkové návyky. Dříve či později však nadejde čas a dítě by mělo spát samo ve vlastním pokoji. Dosáhnout toho je někdy velmi obtížné.

dítě s rodiči

Spánek v jedné posteli

Někteří rodiče si neuvědomují, že špatné návyky, které podporují u dítěte, mohou vést k problémům se spánkem. Mezi takové špatné návyky patří společné spaní v jedné posteli, kdy dítě spí mezi rodiči. Pokud se to týká maličkého miminka, je to v pořádku. Vždyť probouzet se po boku malého voňavého uzlíčku je snad to nejkrásnější, co rodiče mohou společně s dítětem zažít.

Společné rodinné lůžko začne být později pro rodiče i jejich dítě poměrně omezující. Chtě nechtě společné spaní začleňuje dítě do harmonogramu spánku či bdění dospělých. Navzájem se při spánku mohou budit a i rodiče se dostatečně nevyspí, protože podvědomě budou brát v úvahu, že je s nimi v posteli dítě.

Pokud jdou rodiče spát později a vstávají brzy, omezují dostatečný spánek dítěte, které spánek tak moc potřebuje pro svůj vývin. Batole, které v noci nedostatečně spí, kompenzuje ztrátu spánku tím, že bude usínat už při jídle nebo během hry.

Dítě během svého vývoje potřebuje matraci, která podpoří přirozený růst jeho páteře, proto pokud dítě spí dlouho v rodičovské posteli, může být pro něj matrace rodičů nevhodná.

Náš tip: Více o zdravém spánku dítěte si můžete přečíst v našem článku.

Samostatný pokoj prakticky od narození

Zvykem v mnoha zemích je oddělení místa k spánku rodičů od toho dětského. Například takoví Francouzi dávají novorozence do vlastního pokoje už od šestinedělí. Tím jim odpadá pozdější přemisťování dítěte do jeho vlastní dětského pokoje, což může být pro některé děti stresující. Když se na to podíváme z druhé strany, pro rodiče bývá pak komplikovanější péče v období kojení nebo během nemoci dítěte. Pokud se rozhodnete pro samostatný dětský pokoj prakticky již od narození dítěte, pak jej umístěte bezprostředně u ložnice rodičů.

Proč děti nechtějí spát samy?

Tento problém s dětmi má mnoho rodičů a je jedno, kolik jim je let. Jak rostou, spolu s nimi roste i jejich představivost, a tak si často mohou představovat nebezpečí bez přítomnosti rodičů. Problém vzniká častokrát tím, že dítě vidělo strašidelný film, špatné zprávy nebo mohlo slyšet něco nevhodného, o čem ani rodiče nemusí vědět.

holčička s hračkou

Jednou z nejtěžších věcí rodičovství je uvědomit si, že způsob fungování mozku dospělých je úplně jiný než mozek dítěte. Mozek dospělého je poháněný logikou, mozek dětí zas emocemi. Toto bychom si měli uvědomit ještě předtím, než se rozhodneme dítě separovat do samostatné dětského pokoje.

Kdy dítě naučit spát samo

Kdy je ten správný čas? Pokud dítě dáte do samostatného pokoje příliš brzy, může z něj vyrůst ustrašené, nejisté dítě. Ale pokud s tím budete dlouho otálet, může být už poměrně pozdě a bude to velmi těžké a namáhavé pro obě strany. Je to hlavně o rodičovské intuici vycítit ten pravý okamžik.

Mezi 1,5 - 3 lety dochází k přirozené potřebě nezávislosti dítěte od matky. Dítě chce dělat všechno samo a možná tehdy je ten správný okamžik na jeho separování do vlastního pokoje. Avšak každý rodič nejlépe pozná, kdy je dítě na tento krok psychicky připraveno. Nemělo by to být v době jiných, pro dítě náročných změn, například při narození malého sourozence, při nástupu do školky. Nebo pokud mu jdou zoubky, pokud je právě nemocné. Stresující zážitek z nového prostředí by se mohl znásobit a vyvolat trauma.

Jak na to?

Správnou motivací a argumentací se dají dělat divy. Poutavý dětský pokoj, ve kterém si dítě pravidelně hraje, na začátku určitě pomůže. Vysvětlete dítěti, jaké to má výhody, když má své vlastní království. Povzbuzujte ho tím, jaké je velké a samostatné, když už má svůj vlastní pokoj. Rovněž je třeba dítě ujistit, že ať by se dělo cokoliv, může kdykoli za vámi přijít, ale po utišení je potřeba jej opět doprovodit do vlastního pokoje.

Pokud dítě chcete od sebe separovat, nemělo by se přitom cítit odstrčené. Dejte mu přechodné období, během kterého jej budete dávat spát do dětského pokoje pouze na odpolední spánek. Při probuzení nebude tak vystrašené, že spí samo v dětském pokoji, když je tam denní světlo.

máma s dítětem

Na začátku si k němu na chvíli lehněte a ubezpečte ho, že vše je v pořádku. Udělejte z usínání rituál. Dejte dítěti oblíbenou hračku, se kterou rádo usíná, přečtěte mu pohádku a hlaďte ho po zádech. Při vašem odchodu z pokoje by dítě ještě nemělo spát, aby si zvyklo, že jde o samozřejmost. Pokud bude po vašem odchodu plakat, utište ho a vysvětlete mu, že jste jen vedle v pokoji a nechte dveře pootevřené. Pokud je dítě naučené spát přes den ve svém pokoji, už je to jen krůček k tomu, aby spávalo ve svém pokoji samo i v noci.

Pravidla a rutina

Rodiče by neměli podceňovat rutinu, protože pravidelnost je pro každé dítě uklidňující. Pokud je to možné, dítě by mělo chodit spát ve stejnou hodinu. Aktivity před spánkem by měly být relaxující, snažte se vyhnout konfliktům či nervozitě.

Pokud se rozhodnete, že je dítě připraveno na to, aby spalo samo, už byste neměli dělat krok zpět a při prvním neúspěchu brát dítě zpět do své postele. Dítě si tím uvědomí, že něco není v pořádku a bude mít strach. Také dítě vytuší, jaké emoce mají rodiče, proto pokud máte z toho obavy, i dítě je bude pociťovat. Pokud se dítě v noci vzbudí a přicupitá k vám do postele, vraťte se s ním zpátky do jeho pokojíčku. Utište ho, pohlaďte, aby získalo pocit bezpečí.

Věříme, že tento důležitý krok v životě dítěte zvládnete, co povede ke spokojenosti nejen vás rodičů, ale i vašeho dítěte.

Google+