Mají sny hlubší význam? Nejznámější teorie odhalují, co znamená noční snění
Existuje spousta snářů, které podrobně vysvětlují, co jednotlivé sny znamenají. Podle nich jsou to jakési symboly, které nám prozrazují, co nás v budoucnu potká. Avšak to, co se nám zdá, ve skutečnosti odráží naše vzpomínky, obavy nebo touhy. Přečtěte si, co si o tom myslí odborníci.
Co jsou vlastně sny a proč se nám zdají?
Sny jsou mentální představy, které vznikají prakticky v jakékoli fázi spánku. Je však pravda, že nejživější sny se obvykle objevují ve fázi spánku, která je charakteristická rychlými pohyby očí, v takzvané fázi REM (Rapid Eye Movement). V této fázi je mozek vysoce aktivní, zvyšuje se tepová frekvence, oči se rychle pohybují za víčky a tělo dočasně ztrácí svalové napětí.
Teorií o tom, proč sníme, není málo. Například během REM spánku dochází k podobné aktivitě mozku, která probíhá při zpracování vzpomínek, kterou zažíváme, když jsme vzhůru. Při stresu se nám zase často zdají noční můry nebo sny o pronásledování. V tomto případě nám sny mohou pomoci zpracovat a zvládnout nahromaděné emoce.
Sny prozrazují mnoho o našem podvědomí
Ačkoli neexistuje jednoznačná shoda ohledně účelu snění, teorií je opravdu mnoho. Ve skutečnosti je psychologie snů a spánku tématem, o kterém se diskutuje již po staletí. Například Carl Jung, zakladatel analytické psychologie, byl jedním z prvních, kdo analyzoval sny. Vytvořil takzvanou „symbolickou metodu“, v níž tvrdil, že všechny sny obsahují skryté významy a symboly, které poukazují na hlubší psychologické procesy probíhající v našem nevědomí.
Podle ní sen reprezentuje ty stránky osobnosti, které se z různých důvodů nemohou projevit ve vědomém životě. Pokud si tedy nedovolíme projevit hněv, bude se nám o něm zdát nebo se ve snu projevíme agresivním
způsobem. Sny tedy kompenzují vědomý postoj, a proto se tato teorie nazývá také „teorie kompenzace“. Podle jiné teorie nám sny zase pomáhají při řešení problémů, upevňování paměťových stop a při regulaci emocí.
Teorie aktivační syntézy nepřisuzuje snům hlubší význam
Teorie aktivační syntézy snů, kterou poprvé rozvinul J. Allan Hobson, předpokládá, že sny ve skutečnosti nic neznamenají, a proto je také jakýkoli výklad snů nesmyslný. Sny jsou pouze výsledkem elektrických mozkových
impulsů v oblasti limbického systému, které se skládají z náhodných myšlenek, emocí a obrazů ze vzpomínek. Mozek pak tuto náhodnou aktivitu spojuje neboli syntetizuje, což vede ke vzniku snů.
Evoluční teorie simulace ohrožení vysvětluje sny o útěcích a pádech
Všichni známe sny o pronásledování, útěcích či nebezpečných pádech. Proč se nám o nich zdá, vysvětluje teorie simulace ohrožení finského kognitivního neurovědce Anttiho Revonsua. Podle Revonsua jsou sny jakýmsi nácvikem obranných mechanismů, který umožňuje našemu mozku simulovat situace typu bojuj nebo uteč během spánku. Tuto teorii podporuje i skutečnost, že nebezpečné situace, tonutí, pád, pronásledování a zpoždění skutečně patří mezi častá témata snů.
Sny jako důsledek prožitých emocí
Podle teorie Ernesta Hartmanna, profesora psychiatrie na Tufts University School of Medicine, jsou sny způsobem, jak zpracovat emoce. To znamená, že sny nejsou náhodným vystřelováním neuronů, ale jsou utvářeny emocemi. Pokud se například člověk někdy dostal do situace ohrožení života, ze které ho někdo na poslední chvíli zachránil, často se mu zdá, že se do podobného nebezpečí dostal znovu.
Jednodenní terapie prostřednictvím snů
Podle Matthewa Walkera, profesora v oboru neurověd a psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley a autora knihy Proč spíme, je snění „emocionální rekonvalescencí“ nebo tzv. „noční terapií“.
Snění nejenže hraje roli při zvyšování kreativity, ale také souvisí s lepším řešením problémů a umožňuje člověku efektivněji zpracovat nepříjemné události.
Sny nám pomáhají „uklidit si v hlavě“
Podle nejnovějších výzkumů se ukazuje, že sny opravdu slouží především ke zpracování emocí a emočních podnětů z období bdělosti. Proto ve snu převládá emoce, která nebyla v bdělém životě dostatečně zpracována. Sny nám tedy pomáhají lépe zvládat životní situace a regulovat jejich prožívání a zároveň zlepšují emoční paměť.